La reine est morte, vive la reine
Naše praprapra…teta Žofie Albínová z Helfenburka, kněžna abatyše kláštera sv. Jiří na Pražském hradě, korunovala dvě české královny: r. 1616 Annu Tyrolskou (manželku císaře Matyáše) a r. 1627 Eleonoru Toskánskou (manželku císaře Ferdinanda II.).
Rodový palác na Hradčanském náměstí
Při procházkách po staré Praze zájemcům o heraldiku jistě neuniknou početná erbovní znamení zdobící průčelí pražských paláců. Na Hradčanském náměstí, v těsném sousedství paláce arcibiskupského, stojí dům č. p. 14. Na stěně tohoto domu se nachází erb patřící Albínům z Helfenburka.
Prvním známým Albínem z Helfenburka byl Václav, narozený okolo roku 1500. Rožmberským pánům sloužil od roku1522. Již za vladařství Jošta III. z Rožmberka (1532 – 1539) zastával funkci rožmberského kancléře, v níž setrval až do své smrti v roce 1577. V únoru roku 1553 byl spolu se syny Tomášem a Janem přijat do vladyckého stavu království Českého. Od roku 1557 byl prvním v radě pana Viléma z Rožmberka. Václav Albín byl rovněž správcem privilegií rožmberského domu, která byla chována v kapli sv. Jiří na zámku v Krumlově. Rožmberský kancléř Václav Albín zemřel 15. prosince 1577. Svou závěť sepsal vlastnoručně dne 30. července 1573. Z členů své rodiny v ní jmenuje manželku Annu, syny Jana a Tomáše a vnučku Žofii. Text Václavova testamentu svědčí o vytříbeném stylu starého úředníka. O Václavovi Albínovi z Helfenburka se několikrát zmiňuje rožmberský kronikář Václav Březan ve svém díle „Životy posledních Rožmberků“. Ze zmínek vybíráme následující: „18. decembris 1577 učiněn pohřeb kancléři rožmberskýmu panu Václavovi Albínovi z Helfenburku, jenž věrně a dlouho domu rožmberskýmu sloužil. Nenechal po sobě mnoho statku nebo lakomec nebyl, jen na mírném opatření přestával a halafanců nebral.“
Ve službách katolické církve
Ze dvou synů Václava Albína z Helfenburka je známější vysokoškolsky vzdělaný Tomáš. Studoval na univerzitách v Pise a Bologni, kde získal doktorát obojího práva. I on vstoupil do rožmberských služeb a často doprovázel pana Viléma na cestách a poselstvích. Oženil se a stal se otcem synů Václava, Kryštofa, Jana, Abrahama a dcer Magdalény a Žofie. Po smrti své (jménem neznámé) manželky vstoupil Tomáš Albín z Helfenburka do duchovního stavu a v krátkém čase dosáhl vysokých církevních hodností. Dne 27. 5. 1567 byl jmenován přímo papežem Piem V. olomouckým kanovníkem. O rok později se stal kanovníkem metropolitní kapituly u sv. Víta a oficiálem pražského arcibiskupa Antonína Burse z Mohelnice. Byl také děkanem kolegiátní kapituly na hradě Karlštejn. Když se olomoucký stolec v lednu 1574 uvolnil, Vilém z Rožmberka vyvinul značný diplomatický tlak, aby ho získal pro svého dvořana chráněnce dr. Tomáše Albína. Prostřednictvím domněle příbuzného kardinála Flavia Orsiniho zasáhl u papežské kurie, využil svých známostí u panovnického dvora i na Moravě a už počátkem března 1574 mu hlásil jeho dvorský agent Desiderius Labbe z Vídně, že volba Tomáše Albína je na dobré cestě. Zanedlouho se syn rožmberského kancléře Václava Albína z Helfenburka skutečně stal olomouckým biskupem. Olomouckým biskupem byl zvolen v kapitule dne 8. 3. 1574 a potvrzen papežem Řehořem XIII. dne 8. 10. 1574, k intronizaci na olomoucký biskupský stolec však došlo až v únoru roku 1575. Březan o Albínovo zvolení olomouckým biskupem uvádí následující: 6. octobris 1574 pan vladař ráčil z Říma psaní dostati od jednoho z kardinálů, že Tomáš Albín z Helfenburka byl na přímluvu Viléma z Rožmberka u papežské kurie zvolen za biskupa olomouckého. Posel, když se z Říma vracel s brve (papežskou listinou) mnoho nechybělo a byl by se na Dunaji u Ottenchoimu utopil, protože loď ztroskotala, a kdyby nablízku nebyla jiná loď a jiní plavci je na malou lodičku nepobrali.“ Dne 10. března 1575 podlehl travičskému umění Jana Philopona Dambrovského, který sám nezřízeně toužil po biskupské hodnosti, a než se jeho počínání prozradilo, stačil v letech 1572 – 1578 otrávit tři nebo dokonce čtyři po sobě následující biskupy. Byl sťat asi roku 1587. O vraždě Tomáše Albína z Helfenburka Březan dí: „R. 1575 byl Tomáš otráven Janem Philoponem Dambrovským, kanovníkem a děkanem olomoucké kapituly, z důvodu osobní ctižádosti.“ Olomoucký biskup (v pořadí 41.) Tomáš Albín z Helfenburka byl pohřben v olomoucké katedrále sv. Václava, kde mu byl udělán náhrobek s vyobrazením jeho biskupského erbu a tímto nápisem: „Anno 1575 decima die Martii obiit reverendus in Christo Pater D. Z)., Thomas Albinus, Episcopus Olomucensis. hic sepultus, Cuius anima Deo viuat“.
Tomášova dcera Žofie se narodila v roce 1562 nebo 1563. Dětství prožila v klášteře cistreciácek v Předklášteří u Tišnova. Její životopis podává toto svědectví: „V tomto klášteře zůstala až do 21. roka svého. Byvši odtud vyzdvižena bratrem svým Václavem, tehdáž proboštem Staroboleslavským, měla vejíti v stav manželský. Že se však při námluvách zlomil prsten snubní, ženichem jí podaný, pokládala to Žofie Albinka za vyšší pokynutí, aby nevcházela v sňatek ten, anobrž, zachovajíc panenství, oddala se životu řeholnímu; načež také ihned vstoupila do nejstaršího českého kláštera panenského u sv. Jiří na hradě Pražském. Učinivši tu na den sv. tří králů r. 1587 slavný slib řeholní do rukou arcibiskupa Pražského Martina, zvolena jest pro svou nábožnost a rozšafnosť již r. 1592 za převorství a r. 1600 po smrti Judity Eibenstobrové z Eibenstolu a to jednomyslně i za abatyši staroslavného kláštera toho, načež na den sv. Trojice 1éta 1601 u přítomnosti mnoha osob vzácných a urozených stavu světského i duchovního nominována jest za kněžnu abatyši, v kteréžto hodnosti později potvrzena jest tolikéž arcibiskupem Zbyňkem Berkou dne 15. srpna 1606. Dostalo se jí té cti, že korunovala dvě královny české, r. 1616 Annu, manželku císaře Matyáše, a r. 1627 Eleonoru, manželku císaře Ferdinanda II. Pochována jest v chrámě svatojirském, byvši jednou z nejstarších abatyší starožitného kláštera toho.“
Genealogická posloupnost od Václava Albína z Helfenburka, rožmberského kancléře, do současnosti je tato:
