Ve službách Spišské stolice
V roce 1992 došlo v Chmel’nici u Staré L’ubovni ke spojení našeho rodu s uherským zemanským rodem Kania (v roce 1947 násilně slovakizovaným a vystupujícím od té doby pod příjmením Kaňa).
Herb Ciołek
Erbu Ciołek (býček) užíval dle polské erbovní pověsti první polský kníže Lech a teprve později ho zaměnil za bílého orla. Tímto erbem také pečetil Robert Vittelius z Říma, hnězdenský arcibiskup roku 972 (zemř. 996). Jeho bratr, který rovněž přišel do Polska z Vlach a usadil se tam natrvalo, pozměnil své jméno Vitellius na Ciolek. On je praotcem celého rozrodu Ciolků.
S rodem herbu Ciołek se ve Staré L‘ubovni v Uhrách setkáváme v 16. století. Severní Spiš byla totiž v letech 1412 až 1772 v polském zálohu (na území uplatňovali svoji pravomoc polští panovníci, kteří byli zastupováni spišskými starosty z řad polské šlechty).
V roce 1564 se spišským starostou stal Mikolaj (Mikuláš) Maciejowski († 1574) herbu Ciołek, který významně podporoval šíření protestantismu na Spiši. Za jeho působení se uskutečnila velkolepá renesanční přestavba l’ubovnianského hradu. Uskutečnil rovněž řadu drobných prací, jako např. r. 1564 nechal vybudovat cisternu na pitnou vodu, opravil starý hrad, který byl poškozen bleskem, do místnosti paláce nechal dát nová kamna. V roce 1566 si dal zařídit koupelnu s tekoucí vodou z vodovodu a dal postavit novou kovářskou dílnu. Na hradě ustanovil dva nové žoldnéře, z kterých jeden měl působit jako špión pro včasná hlášení případných nepokojů.
Roku 1572 přenechává Mikuláš post spišského starosty svému synovi Janovi († 1588). V roce 1579 přišel na hrad Sebastián Lubomirski, aby jako delegát polského krále Štefana Báthoryho (králem od roku 1575) zprostředkoval řešení sporu mezi zálohovanými městy a spišským starostou Janem Maciejowským ve věci výběru desátků. V roce 1583 se stává spišským starostou Kašpar Maciejowský († 1611), za jehož působení došlo v letech 1587 – 1589 k obsazení l’ubovnianského hradu rakouským vojskem. Stalo se tak během zápasu o polský trůn mezi rakouským arcivévodou Maximiliánem Habsburským a švédským princem Zikmundem Vasou. V roce 1591 koupil za 24 000 zlatých spišské starostenství od Kašpara Maciejowského, který měl finanční těžkosti, Sebastián Lubomirski.
Zjednodušená genealogická tabulka rodu Maciejowski ve Staré L’ubovni je tato:
V 16. století přešly do Uher kromě rodu Maciejowski ještě další dva rody erbu Ciołek: Zmeškal z Domanovic a Kania z Gurky.
Zatímco rod Zmeškal z Domanovic žil zejména v oblasti Oravy, kde je uváděn v maďarských pramenech pod jménem Zmeskal Domanoveczi és Lestinei, Kaniové z Gurky žijí doposud v okrese Stará L‘ubovňa (od konce 18. století vystupují pod pomaďarštěným příjmením Kánya, od roku 1947 v souvislosti s vynucenou slovakizací Kaňa).
Ještě dnes se v Chmel’nici u Staré L’ubovně vyskytují dva rody: Kaňa a Gurka (jedna linie rodiny používá nadále své původní příjmení Kaňa, druhá linie zvolila za své příjmení predikát Gurka).
Rod Kania (Kánya) měl v Chmel’nici význmné postavení. Andreas Kania je připomínán v roce 1714 jako tzv. formund calej gromady (neboli představený církevní rady v hromadě, ta se skládala výhradně ze šlechticů, kteří buď bydleli v župě, nebo v ní měli majetek). Jeho potomek, Josephus Kania, byl rychtářem Chmel‘nice v letech 1775 – 1777.
O společenském významu rodu Kania podává svědectví matrika Chmel’nice z let 1801-1843, která obsahuje rodokmeny předních rodin. Rod byl spřízněn s uherskými zemanskými rody Dezseöffy a Pecky. (Dezseöffy je velice starý uherský rod. Nejstarší známý předek je Dezislav, doložený v letech 1210-1242. Hlavním sídlem rodu byl Černek, obec ve stolici Požega. V Horních Uhrách se rod připomíná od pol. 16 století, kdy získal majetky v Abově, na Spiši a v Zemplíně. Pecky je šlechtický rod, který vykonával od 2. poloviny 17. století funkci šoltýsů v Chmel’nici).
Ze Seznamu obyvatel Chmel’nice podle urbáře z roku 1773 je zřejmé, že rodiny Kania, Hanicsak a Falticsko měly v Chmel’nici významné postavení, neboť tyto rody jsou uváděny na předním místě – na prvním místě je uveden Joseph Kania.
V současné době žije v Chmel’nici několik větví rodu, všechny mají společného předka, kterým byl již zmíněný Andreas Kania, formund calej gromady (1714).
Naše rodina na Spiši
V roce 1992 došlo v Chmel’nici u Staré L’ubovni ke spojení našeho rodu s uherským zemanským rodem Kánya (v roce 1947 násilně slovakizovaným a vystupujícím od té doby pod příjmením Kaňa. Dokumenty o tzv. reslovakizaci rodiny z 5. března 1947 jsou uloženy ve Státním okresním archivu ve Staré L’ubovni).
Mária Kaňová (provdané Pavláková) pochází z větve, kterou založil její praděd Josephus Kánya (1877 – 1917, toho roku padnul za Uhersko na rumunské frontě) sňatkem s Catharinou Głowiński. Ta byla členkou polského rodu Głowiński herbu Gozdawa, který, dle polských historiků, pochází z uhersko – polského pohraničí mezi městy Nowy Targ, Krosno, Stará L’ubovňa a Bardejov (Bartfeld).
Matka Márie Kaňové (provdané Pavlákové) pocházela z rusínského kmene Lemků ze Šariše.
Herb Gozdawa
Głowiński herbu Gozdawa (Gozdawita, Gozdowa, Gozdowita, Gozdowo, Gozdzie, Gzdow, Lilium). Podanie głosi że herbem tym Władysław Herman obdarzył rycerza Krystyna z Gozdawy za męstwo na polu walki; lilia symbolizowała niepokalane rycerstwo, a pawie pióra w klejnocie – mądrość. Herb ten nasuwa jednak przypuszczenia, że niektóre rodziny musiały przybyć do Polski z Węgier w XIV wieku, gdyż panowała tam wówczas andegaweńska rodzina o podobnym herbie. Prof. Przemysław Dąbkowski w swoich rozprawach wyraża przypuszczenie, że mogli to być Niemcy, przybyli z Węgier. Prawdopodobnie przyszli z północnego wschodu z m. Bartfeld, gdzie żywioł niemiecki był wówczas bardzo silny. (Gajl, T.: Herbarz polski od średniowiecza do XX wieku : ponad 4500 herbów szlacheckich 37 tysięcy nazwisk 55 tysięcy rodów. L&L, 2007, s. 406-539. ISBN 978-83-60597-10-1).